Obě se dotýkají tematiky dětství. Na první zmíněné výstavě jsme zhlédli sochy dětí a koláže odkazující na vzpomínky z dětství, které, jak již žáci sami řekli, nemusí být vždy pozitivní. Zajímavostí bylo, že všechna vyobrazení dětí byla bez obličeje a nebo jim byl obličej zakryt. Tím chtěly autorky poukázat na problematiku dnešní doby, sociálních sítí, anonymizování i na to, že sami sebe vlastně málokdy vidíme s tváří.
Po společném povídání o tom, jak na nás umělecká díla působí, se žáci pustili do tvořivé aktivity. Jejich úkolem bylo formou koláže, vrstvení, prostříhávání a kreslení vyjádřit vlastní zpracování krajiny svého dětství. Žáci se této aktivity zhostili velmi kreativně, odvážně a sami lektoři je za to po skončení programu chválili.
Druhá zmíněná výstava ,,Místo dětí” byla od samého začátku nastavená k hravosti. Na vše se mohlo či přímo mělo sahat, protože tematika dětské hry zde byla zpracována tak, abychom se ponořili do času, kdy jsme si na dětském hřišti hráli. Žáci si zde mohli stavět z kostek, hrát si jako na pískovišti (písek byl nahrazen hoblinami), postavit si své ,,doupátko”, zaskákat si a podívat se na modely autíček, se kterými si možná hráli i naši dědečkové. Zde máte možnost nahlédnout, jaké to v MUD bylo.
